STOP!! Na oslavy je ještě velmi brzo!!
(dokončení z minulého čísla)
Je jistě svobodnou volbou každého vedoucího pracovníka si zvolit své nejbližší spolupracovníky či podřízené. Platí to snad ve všech resortech, dopravu nevyjímaje. Pokud ale bude chtít ve svém zanedbaném resortu, mezi které doprava bezesporu patří, provést zásadní změny k lepšímu, musí vybírat patřičně kvalifikované odborníky, nikoliv hledět na to, aby se ten či onen udržel. Jinak vedoucí pracovník ztrácí v tomto ohledu důvěru ve schopnost provést potřebné změny. A to je případ ministra Peltráma, který do funkce svého náměstka pro silniční, vodní a leteckou dopravu jmenoval známého lokomotiváře a kdysi i bývalého železničního fandu Ing. Sellnera, jenž nikdy v životě nepracoval v žádném dopravním oboru, které nyní řídí (abych pravdu řekl, neznám životní dráhu pana Sellnera, logicky však předpokládám, že se v lokomotivního odborníka nevypracoval ve středisku řízení letového provozu).
Nový ministr si ovšem svůj start nepokazil jen zaujetím stanoviska na přechod ČD na akciovku a známou hrou Škatulata, hejbejte se! na MDS, ale také společným prohlášením s náměstkem Sellnerem o podpoře další výstavby dálnic a rychlostních silnic v ČR. Takto podle MDS vypadá podpora veřejné hromadné, především železniční dopravy z volebního programu ČSSD! (např. O 30/98, kde v článku Nový ministr dopravy a spojů uveden do úřadu je velice zajímavá formulka premiéra Zemana (cituji): ...bude nová vláda podporovat hromadnou dopravu, a to nejen v oblasti grandiózních projektů, jakým je např. dobudování dálnice D 47, ale i při zajišťování základní dopravní obslužnosti.!?)
Tvrdí, že stupeň motorizace jako součást růstu životní úrovně obyvatelstva bude v příštích letech dále narůstat. Bránit občanům v pohybu a využívání vozidel restrikcí rozvoje dálnic považuji za nepřijatelné. Taková politika by vedla ke kolapsu silniční dopravy a radikálnímu zhoršení životních podmínek. Podle současného vývoje dopravy v ČR mají nesporně pravdu. Pravdu ovšem nemají v tom smyslu, že stát nemůže občanům nabídnout a preferovat alternativní hromadnou dopravu a napomoci si zastavením výstavby dálnic! To platí obzvláště v současné situaci, kdy stát nemá finance, a proto si ani v dopravě nemůže vůbec dovolit financovat všechno! Jako výraz podpory železniční dopravě by měl existovat co největší rozdíl v investicích do železniční a silniční dopravy, a to jednoznačně ve prospěch dráhy (nesouhlasím tedy ani s návrhem dopravního klubu a současné vlády na investice do obou druhů doprav v poměru 1:1). V praxi to znamená, že se může dobudovat dálniční okruh kolem Prahy (ten je naprosto nezbytný), budovat SILNIČNÍ obchvaty některých měst, modernizovat a udržovat silniční síť, ale již NIKDY NE dálnice D 8, D 11 a D 47 a rychlostní silnice R 3, R 6, R 7, R 35, R 42, R 43, R 46, R 48, R 49, R 52 a R 55 (u rozestavěných myšleno nedokončit!)!! Protože právě nedostatečná kapacita a z ní vyplývající zácpy a zpomalování silniční dopravy bude jedním z mála účinných nástrojů k převedení přeprav ze silnic na koleje!
To ale také znamená, že nemohou fungovat pouze železniční koridory, ale dráha musí fungovat a nabízet své kvalitní služby jako CELEK - SÍŤ - JEDEN PODNIK! V podstatě ušetřené finanční prostředky ze zrušené výstavby dálnic investovat do modernizace či optimalizace tratí ČD, na něž se nevážou mezinárodní dohody, tj. do značně zanedbaných hlavních a regionálních tratí. V tomto duchu mě šokoval pan Ing. Ďásek článkem Předposlední šance? (O 36/98), s jehož obsahem se v žádném případě nemohu ztotožnit. Snad všichni v Evropě už pochopili, že výstavba dálnic není řešení! Je zde, kromě úředníků z MDS a pana Ing. Ďáska, ještě někdo, kdo to nechápe?!
Co se týče železnice, personální změny na MDS ČR a ve SR ČD ji nemohou přímo ovlivnit, protože téměř veškeré pravomoce i odpovědnost má pouze generální ředitel Zelený, který mě z nově příchozích, bohužel, zklamal nejvíce. Šoků bylo na jeho vkus opravdu hodně.
Prvním těžkým šokem bylo prohlášení Zeleného (shodné např. s ministrem a jeho náměstky), že si VÁŽÍ (práce) Sosny, a proto (v podstatě řečeno) pro něj hledá na ČD práci! (O 35/98) Tak pan ředitel si váží toho, že Sosna a jeho banda (promiňte mi ten výraz, vhodnější však nemohu nalézt) dokázal hluboce pošpinit jméno ČD v očích cestující veřejnosti a přepravců a přivedl železnici na okraj totální krize!! Za to, že dokázal díky dvoumiliardovému překlenovacímu úvěru a téměř nulovým investicím vykázat údajně lepší hospodářské výsledky a nižší provozní ztrátu! (Právo 24. 9. 98) To je odborník?! Dovést dráhu do takového průseru dokáže kdekdo!
Zelený dále odmítl plošné čistky na železnici. Tím vlastně naznačil, že i byrokraté na GŘ a OPŘ, kteří se přizpůsobí změněné situaci a novému generálnímu řediteli, mohou zůstat! To je to, co on neumí - sebrat odvahu a především vůli a neváhat bez milosti z ČD vrahy železnice a staré struktury vyházet! Zkrátka se řídit heslem: TI, KDOŽ JEDNOU ŽELEZNICI ZRADILI, MUSÍ VEN!! (založené na moudrém českém přísloví Starého osla nepředěláš!) Snad všichni víme, že úředníků na nábřeží je velmi mnoho, a proto odlet poloviny těchto šašků nebude mít na chod dráhy pražádný vliv!
Zklamáním také bylo jmenování nových lidí do významných funkcí na GŘ. Očekával jsem nové i neznámé tváře z železničního provozu (z nižší, nanejvýše ze střední úrovně). Bohužel, i zde jsem byl velmi nepříjemně překvapen. Např. do funkce VŘ DOP byl jmenován Ing. Jaroslav Kocourek, bývalý náměstek ředitelky odboru JŘ. Vůbec si jaksi nemohu vzpomenout, čím se právě odbor JŘ pozitivně zapsal do vědomí železničářů, cestujících a přepravců. Ani Stavební správa Praha, kterou v uplynulém období řídil nynější VŘ DDC Ing. Tomislav Kantůrek, si za svoji velmi špatnou činnost ve stavební sféře (především na koridorech) nezískala srdce železničářské obce. A s takovými lidmi chce gen. ředitel učinit zásadní zvrat na železnici k lepšímu?!
Jen personální změny na ČD nejsou slabou stránkou ředitele Zeleného. Za doslova nešťastný a zároveň hloupý považuji jeho výrok o zdražování přepravného v nákladní dopravě k 1. 1. 1999 o 17 %. Domníval jsem se, že alespoň generál Zelený má rozum. V této souvislosti také nelze opomenout zvláštní vztahy mezi MDS a GŘ, kdy náměstek Vrána se o zdražování údajně dozvěděl až z novin (O 36/98). Svědčí to o určitém názorovém rozkolu, což vnáší do celé již tak složité problematiky neklid a nedůvěru.
Asi se teď ptáte, zda mě vůbec někdo nezklamal. Možná se budete divit, ale opravdu takový funkcionář existuje! Je jím náměstek MDS Vrána, který jako jediný ze shora zažil na vlastní kůži radosti a strasti české soukromé železniční společnosti. Z jeho reakcí (O 34/98, Právo 27. 8. 98) lze usuzovat, že soukromá železniční společnost je také schůdným řešením, ale zřejmě existuje lepší cesta k prosperitě drah! Škoda jen, že je také velkým zastáncem akciovky...
Ale, abych jen nekritizoval. Jako snad první moudré rozhodnutí (kromě odvolání Sosny) považuji revokaci vládního usnesení č. 724/97, kterým se ruší zřízení ČD, s. p., k 1. 1. 1999. Tím vzniká větší časový prostor k diskusi (pokud ovšem bude povolena!) a ke zvážení dopadů zřízení akciové společnosti nebo státní organizace ve změněné podobě na funkčnost české železnice.
Pozn.: Teprve nedávno jsem se od odborníka dozvěděl, jak to tehdy bylo s akciemi mladoboleslavské ŠKODY, a. a. s., takže dnes bych z té věty vypustil ne zcela přesnou formulaci: ...ve které si stát také chtěl udržet kontrolu (pomocí tzv. majoritního vlastnictví akcií), ale jaksi se mu to nepovedlo!
Martin NAJMAN
|
